Lyžák Malá Morávka

Lyžák Malá Morávka 4.-6.2.2009

            Tak se opět sešli krnovští a zátorští mládežníci na děkanátním lyžáku, tentokrát v Malé Morávce. Už ráno nastaly jisté komplikace, Čermákovi zmeškali odjezd autobusu, ale hned dalším spojem za námi přijeli. My jsme v té době čekali příjezd Otce Radima a zbytek zátoráků. Na faře nám řekli, že nás dovnitř pustí až v 17 hodin (to měl skončit lyžák místním dětem). Děti šli na svah a tak nás na chvilku pustili alespoň se převléknout. Tak jsme část dne strávili na místním vleku „Čerťák“. Bobaři se šli kolem druhé hodiny ohřát do hospody, my, lyžaři a snowboarďáci jsme jízdy ukončili kolem půl čtvrté. Kolem páté jsme už netrpělivě čekali před farou, kde nám bylo oznámeno, že do 17:45 bude fara uklizená a volná. Dětem se asi domů moc nechtělo... Tak jsme šli zahnat hlad i chlad do místních hospůdek. Nakonec nás na faru pustili až po sedmé. Všichni jsme se převlékli do suchého a „naobědvali“. Ten večer jsme si udělali ve farní „kapličce“ mši svatou.

            Druhý den po obědě jsme se rozdělili na 3 skupiny. My, lyžaři a snowboarďáci  jsme jeli do Karlova na vlek, děcka na bobech vyrazily nejspíš na blízký kopec a lenoši si na faře pustili film. Až nám došly body na vlek, nezbylo než vyšlápnout kopec po svých (kdo by čekal, že ten den nastane ještě něco náročnějšího...). Zábava skončila a jelo se zpátky. Na faře nám O. Radim pustil film na zamyšlení, pak následovala mše svatá a nakonec nelehký úkol. Měli jsme vymyslet motto, erb a hymnu našeho děkanátu. Podle mě to byla snad nejlegračnější část z celého lyžáku, únava se značně projevila na každém z nás a pak bylo nejrozumnější to zabalit a jít spát.

            Třetí den jsme už lyže, snowboard ani boby ven nevytáhli. Zůstali jsme hezky v teple, po mši svaté jsme se naobědvali a pak hurá do úklidu fary. Ještě jsme zahráli naše oblíbené hry. Po šestnácté hodině jsme autobusem odjeli domů...