Svátosti
Křest (z řeckého: ponoření) je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu, a je branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Podmínkou k přijetí křtu je, že člověk, který jej chce přijmout, musí vyznávat to, v co věří církev provádějící křest. Malé děti mohou být pokřtěny pouze tehdy, zaručí-li se jejich rodiče, že je budou vychovávat ve víře. Předpokládá se, že rodiče zajistí naplňování povinnosti, které ze křtu vyplývají. Křtem se smazává dědičný hřích a u konvertitů také hříchy z předchozího života. Obvykle křtí kněz nebo jáhen, ale ve výjimečné situaci může křtít každý, kdo má úmysl „konat to, co církev“ a křest udělit dle platné formy. Křestní formule katolické církve: „(Jméno) Já tě křtím, ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Při těchto slovech je na člověka lita čistá voda. Pokud křest nemůže být udělen - například proto, že není voda, existuje podle učení katolické církve křest touhy a křest krve. Umírající,který není pokřtěn a nemůže být u něho křest řádně vykonán je svojí touhou - vírou pokřtěn. Křtem krve jsou pokřtěni ti, co dřív než stačili přijmout křest řádný, byli zabiti pro Krista. Nejčastěji se jako příklad uvádějí prvomučedníci.
Eucharistie (z řeckého: děkovat) je v křesťanství spolu se křtem jednou ze svátostí, kterou uznávají téměř všechny církve. Eucharistie je ústřední svátostí církve a středem její bohoslužby. Podmínky pro přijetí svátosti: Tuto svátost může přijmout každý pokřtěný člověk, který nemá na svědomí těžký hřích a přijal první svaté přijímání.
Biřmování (z latinského firmatio posílení) je jednou ze sedmi svátostí katolické, pravoslavné a anglikánské církve. Je to svátost ustanovená Ježíšem Kristem, jejíž prostřednictvím křesťan od Boha dostává pečeť daru Ducha svatého. Svátost biřmování může přijmout každý pokřtěný, který jí dosud nepřijal. I když je svátost křtu platná i bez biřmování a eucharistie, uvedení do plného křesťanského života zůstává bez ní nenaplněné. Převážně se svátost biřmování uděluje mladým lidem na prahu dospělého věku, aby se v síle Ducha Svatého stali také dospělými ve svém svědectví o Kristu. Mají vědět, komu uvěřili, aby byli schopni vysvětlit, obhájit i životem dosvědčit, co to znamená být křesťanem a žít v důvěrném přátelství s Bohem.
Svátost smíření, někdy též svátost pokání, obvykle označovaná jako svatá zpověď, je jednou ze svátostí katolické, pravoslavné a anglikánské církve, jejíž prostřednictvím křesťan vyznáním vlastních hříchů může dojít smíření s Bohem a církví. Slaví se soukromým vyznáním hříchů Bohu skrze kněze. Součásti svátosti smíření: - zpytování svědomí (sebepoznání) - lítost a předsevzetí - vyznání hříchů (zpověď) - pokání (kající skutek, zadostiučinění) - rozhřešení Zpověď je vykonávána pod tzv. zpovědním tajemstvím, podle kterého kněz nejenže nesmí (pod trestem exkomunikace) vyjevit, co se dozvěděl při zpovědi, ale nesmí informace, které získal, zohledňovat a využívat ve svém konání. To se týká nejen běžných hříchů, ale i těžkých zločinů, které jinak podléhají ohlašovací povinnosti.
Svátost nemocných je jednou ze svátostí katolických, pravoslavných a některých protestantských církví. Dřívější název poslední pomazání se užíval v západní části katolické církve od konce 12. století do 2. vatikánského koncilu, kdy tuto svátost přijímali většinou pouze umírající. V současnosti se svátost uděluje též vážně nemocným, proto i změna názvu. V praxi vypadá svátost tak, že kněz na nemocného vloží ruce a modlí se za něj, posléze jej pomaže požehnaným olivovým olejem a říká při tom: Skrze toto svaté pomazání ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha svatého. Amen. Ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní. Amen